Zatrolené přijímačky

Umí současné přijímačkové testy roztřídit budoucí studenty? Mají pravdu kritici jednotné zkoušky, že je diskriminační a příliš náročná? A nebo se naopak mají na SŠ dostat jen studijní typy dětí a rodiny mají lépe vybírat školu?

Výhoda přijímačkových testů je určitě to, že jsou jednotné, záruku nad kvalitou přebral stát a umí celkem dobře roztřídit děti podle studijních předpokladů pro dva hlavní předměty. Protože se přípravou na přijímací testy na střední školy zabývám profesionálně už dlouhých 20 let, dovolím si napsat i svůj pohled na věc.

Připravuji děti na tu těžší část státních přijímaček, a to jsou pro většinu testy z matematiky. Letos jsem jich měla na přípravě přes 50 a celkem za těch 20 let to už budou určitě nějaké ty stovky budoucích studentů. V posledním týdnu vnímám z médií velkou vlnu nevraživosti vůči státním jednotným přijímacím testům CERMAT. Ty si to ale rozhodně nezaslouží. Zatím je to totiž to nejlepší, co jsem za 20 let při přípravě zažila. Jsou předvídatelné, mají pevnou strukturu, vychází přísně z RVP (Rámcový vzdělávací program, kde jsou tzv. výstupy, čili co mají děti ze ZŠ zvládnout) a pro všechny děti jsou stejné. Navíc mají žáci dva pokusy v obou testech a nádavkem se bere vždy ten lepší výsledek u obou předmětů.

V médiích jsem vnímala mnoho negativních až agresivních názorů a útoků na přijímací testy nejen od redaktorů médií, rodičů, ale i neziskovek zabývajících se vzděláváním a dalších lidí. Myslím, že celkem neprávem se navážejí přímo do těchto testů. V matematice se totiž během těch posledních let celkem dobře vypilovalo, jak takový test má vypadat. Strukturu má více méně stejnou a témata v těchto 16 cvičeních jsou zde ta zásadní pro pokračování ve studiu matematiky: početní operace s čísly, s proměnnými, rovnice, slovní úloha na rovnice, užití Pythagorovy věty, užití trojčlenky, občas tam je poměr, dělitelnost, procenta, vždy něco z obsahů a obvodů základních geometrických útvarů, objem či povrch základních těles (nejčastěji krychle, kvádr), základní výpočty v geometrii (např.úhel), dvě konstrukční úlohy a na závěr jedna nadstandartní úloha. Některé úlohy jsou otevřené s postupem, některé s výběrem odpovědí. Není to celé tudíž systém sazka-sportka. Nikdy tam není nic, co by nebylo v RVP a za celou dobu, co jsou jednotné přijímačky, jsem nic takového nezažila. Chci tím vyvrátit tvrzení některých rodičů a některých redaktorů, které se objevují v médiích, že ,,tohle se děti neučily“. Rámcové vzdělávací programy mám opravdu důkladně nastudované a také se lehce podílím na jejich současné přeměně  jako konzultant a tahle tvrzení musím jednoznačně vyvrátit.

V čem je tedy problém? Když to není v JPZ, tak kde bude onen zakopaný pes, ptáte se. Těch věcí je hned několik:

1.  Mnoho rodičů se naprosto mylně domnívá, že jejich dítě, které právě dokončuje základní vzdělání, musí zvládnout ve vymezeném čase 70 minut celý test. Všechna cvičení si pročíst, pochopit, o co v nich jde a vypočítat. To rozhodně zvládne jen hrstka vyvolených. 50 bodů z matematiky například dokáže na top gymnáziu v Praze s obrovským převisem mít kolem 4 dětí ze všech. U češtiny je jich víc.Testy JPZ jsou totiž ROZŘAZOVACÍ a ne ověřovací (to jsou například ve škole čtvrtletní práce). Mají mezi dětmi vybrat ty lepší a méně dobré. Tyto testy musí být proto těžké, protože kdyby je udělal kdekdo, tak ztratí schopnost děti rozřadit. Že ale takové děti jsou, které oba testy zvládnou na 50 nebo téměř 50 bodů, si můžete být jistí. Zde máte část letošní výsledkové listiny jednoho z takových top gymplů. U žáků, kteří dokáží z M nebo ČJ perfektně zvládnout celý (50) nebo téměř celý (49 bodů) test, jsem udělala tečku. Další foto je výsledková listina gymnázia okresního formátu a i tam je mnoho vynikajících výsledků (tečky jsem udělala u výsledků od 45 bodů výše).

1. 
2. Další mýlka je, že pokud je dítě výborné (má samé jedničky či pár dvojek) na ZŠ, tak se musí dostat na JAKOUKOLIV SŠ, kterou si vybere. Jenže takových dětí je mnoho a v těchto letech ještě o několik tisíc navíc. Letos bylo vidět, jak mnoho rodičů taktizovalo a tuto skutečnost si uvědomovalo. Jednu školu si vybrali těžkou s převisem dětí a druhou ,,pro jistotu“. Udělali to naprosto racionálně. U dětí hraje totiž jednak velkou roli přirozený stres, na který je mnoho rodičů, bohužel, nepřipravuje a při každé příležitosti je tohoto přirozeného pocitu, který nastává, když ,,o něco jde“, zbavují. Křehká květinka se pak lehce při první velké zkoušce zlomí. Rodičům (nejen budoucích deváťáků) tak doporučuji trochu více své dítě otrkat. V 15 letech už to nejsou malé dětičky. Neumetejte jim stále cestičky a neomlouvejte je. Ať mohou vzít víc svůj osud do rukou a zkouší se chystat na dospělost.               
3.   Problém je také na druhých stupních ZŠ. Matematiku by měli určitě učit jen a pouze vystudovaní učitelé matematiky. Bohužel, v ČR se uznává tzv. kvalifikace učitele (tu navíc podle novely, která už je ve 3. čtení, bude mít v brzkém budoucnu kde kdo) a na aprobovanost se tolik nehledí. Přísná aprobovanost u kantorů hlavních předmětů by, podle mého, měla být povinná, i když je mi jasné, že jen to nestačí.                                                                                   
4.   No a další bod: některé děti se na střední školy s maturitou nehodí a nechce se jim studovat. Mnoho rodičů si ale v ČR myslí, že na SŠ s maturitou jakéhokoliv typu bude jejich děcku lépe, než když se vyučí řemeslu. Problém tady je hlavně ve špatné pověsti učňovského školství. Přitom dobrý řemeslník, kuchařka, cukrářka a podobně, jsou často lépe hodnocení, než podprůměrný absolvent třeba obchodky někde v kanceláři. Tady půjde hlavně o změnu myšlení rodičů. Asi není úplně normální, když se dítě se 4 z matematiky hlásí na SŠ s maturitou….                                                                                                                                                             
5. Další omyl je v tom, že se dítě vůbec nemůže dobře připravit bez drahého kurzu, za  který rodič zaplatí 20 tisíc korun. Tato informace se teď v médiích šíří jako lavina a tvrdí, že je to diskriminační. Určitě je výhoda, když si dítě pár testů vyzkouší ,,na ostro“ nebo si aspoň prozkouší zápis do záznamového archu. Některé SŠ to umožňují zdarma, některý rodič dá za jednu takovou zkoušku tisíc korun, ale jinak se může žák naprosto samostatně chystat prostřednictvím řešených CERMAT testů, které jsou ZDARMA na internetu. Nejen, že jsou tam testy, jsou tam klíče k řešení, dokonce i postupy, záznamový arch, někteří kolegové matikáři umístili na youtube postupy řešení testů (například kolega Valášek zde), strategii řešení, různé fígle, za 200 až 300 Kč existují pracovní sešity s testovými zadáními a nácvikem zápisu do záznamových archů. Stačí se jen trochu porozhlédnout a věnovat tomu čas.                                                                                                                                                                                                       
6.  Opět další velká mýlka je, že když se zruší JPZ, tak je nahradí něco mnohem lepšího a přípravné kurzy nebudou potřeba. Kde je poptávka, bude vždy i nabídka. Pokud si každá SŠ bude dělat svoje rozřazovací testy (zažila jsem to před JPZ), zavládne opět chaos. Testy si totiž před JPZ připravovali učitelé SŠ sami a  jak se říká, bylo to ,,každý pes jiná ves“ . Ta příprava na testy byla v ten moment pro děti i učitele daleko těžší.                                                                                                                
7. A ta úplně základní mýlka je totiž ale v tom, že za všechny problémy při přijímačkách mohou jednotné přijímací testy. Ne. Problém je v počtu míst pro umístění těch šikovnějších dětí na SŠ. Na vině jsou totiž lidé, kteří mají na starosti střední školství. Politici, nejčastěji na kraji, kteří rozhodují o tom, kolik se může otevřít tříd na gymnáziích, o které je takový zájem a kde bude jaká škola zrušena, sloučena nebo naopak, kolik tříd se může v dalších letech otevřít navíc, když je počet dětí vyšší. Hněv rodičů, učitelů a nepřijatých dětí by se tak měl obracet hlavně tam. A také je na vině politické rozhodnutí, že zkoušky musí dělat všechny děti, které chtějí na SŠ. Proč se nedělají jen tam, kde je převis poptávky? Ušetřily by se prostředky i nervy rodičů a dětí.

Ale něco pěkného závěrem. Všem umístěným žákům moc gratuluji, určitě se připravovali a teď naprosto po právu mají ze sebe radost. Čekajícím přeji trpělivost a víru v přijetí. A těm rodinám dětí, co se nedostaly na vysněnou školu a přitom vědí, že se učily perfektně a makaly do roztrhání těla? Při krajských volbách se doporučuji podívat na programy kandidujících stran, vybrat ty správné a těm současným to pěkně spočítat. Upřednostnit ty, které myslí na střední školství, na děti a na budoucí vzdělané lidi v regionu a ty druhé politiky poslat do politického důchodu.