Přímá demokracie a virtuální uprchlíci jsou produkt,který voličům TomioOkamura s.r.o. předhodil jako svůj zrecyklovaný produkt.Na toto zboží se nechalo zlákat téměř 539 tisíc zákazníků a politická firma vydělala 165 milionů korun
Přímá demokracie a virtuální uprchlíci v ČR jsou produkt, který ve volbách TomioOkamura s.r.o. předhodil jako svůj (z dob Úsvitu) zrecyklovaný produkt. Na toto zboží s velkou reklamou se nechalo zlákat téměř 539 tisíc zákazníků (z celkového počtu 8 374 tisíc voličů), což je zhruba 6 ze 100. A hospodářský výsledek TomioOkamury s.r.o.? Minimálně 165 milionů korun, které inkasuje jeho politická firma za toto volební období.
Na to, jak relativně malý podíl volebních zákazníků má, je nutno předsedovi této politické firmy vysmeknout poklonu, kam se až s tímto jednoduchým politickým sortimentem dostal a jaký kapitál z toho vytřískal. Baví se s ním první politický podnikatel v zemi Babiš, každou chvíli se o svém zboží vyjadřuje do médií, na pódiu stojí s nově zvolenou hlavou státu, prostě slaví úspěchy.
Jak je možné, že člověk, o jehož politické firmě se nemluví zrovna lichotivě, mnoho z nás ji považuje za extremistickou, o němž v poslední době slyšíme a čteme plno kompromitujících faktů, tu ještě stále vesele politicky rejdí? No je to docela jednoduché. Kluci ze slušných firem se s ním bavit odmítají, a tak hledá podporu jinde a nachází ji. Andrej „Bureš“ Babiš má totiž tak polepenou reputaci, že se spoluprací s jeho politickou firmou také nikdo nechce umazat. A tak se prostě tito dva političtí podnikatelé hledali, až se našli. I proto můžeme slyšet v posledních dnech z úst jednoho, že relativizování utrpení v táboře v Letech v podstatě nic není, a že už se dotyčný vlastně omluvil. A od toho druhého zase, že trestní stíhání toho druhého ho vůbec nezajímá, protože on chce hlavně na trh protlačit své politické zboží. Ruka ruku myje, já na bráchu - brácha na mě. Navíc mají krytá záda z Hradu, takže co jako.
Když se ale sejde ve vrcholné politice několik opravdových průšvihů (Čapí hnízdo a agentství v STB nebo „boj“ proti virtuálním uprchlíkům u nás, zpochybňování holokaustu a protlačování referenda o EU nebo NATO, vláda v demisi na neurčito atd. ), začneme si být nejistí. Cítíme, že je to špatně a jen nevíme, co je z toho nejhorší. Začínáme tápat. Jestli je to spíš politická sci-fi, komedie nebo horor. Někteří rezignují, odchází raději splynout s přírodou a odmítají se o tom dál bavit a nám ostatním, co to máme sílu sledovat a komentovat, je zcela jasné, že normální to tedy není! Kdo ovšem zvedne to pomyslné koště a celý ten politický svinčík vymete? Netuším. A tak se v něm ještě asi chvíli budeme muset rochnit. Možná ty vidle vezme Volič v nových volbách. A nebo je také možné, že se tím humusem pomalu udusíme.
